Bílé perutě...

10. 04. 2009 | † 12. 04. 2009 | kód autora: fJc

Taková krátká smutná povídka...

 

Byla psána ve spěchu tak prosím berte ohledy xD

 

Nejsi ty.
Nejsem já.
Hned jak tvé srdce naposledy udeřilo se mé zastavilo. Pomalu se my vzdaluješ do útrob vlhké půdy a já začínám zapomínat.
Jak dlouho potrvá, než zapomenu tvůj hlas který pro mě byl tou nejkrásnější hudbou ? Jak dlouho potrvá, než zapomenu tvůj veselí pokřivený úsměv, který jsem měla tolik ráda ?
Život už pro mě nemá smysl. Hned jak si naposledy vydechl můj život skončil.
Chtěla bych tě obejmout, políbit a pak ti jako vždycky usnout v náruči. Potichu bys my zpíval mou ukolébavku která by mě pomalu uspávala.
Tet' my zpívá jen déšt' bubnující o tvrdý asfalt a místo tvé levandulové vůně mě v nose pálí výfukové plyny aut.
Cítím se tak osamělá. Tak prázdná.
Přesto ale nepláču. Nejde to. Jako by moje slzy naprosto vyschly, jako lesní potůček u nedalekého lesa.
Můj život se rozpadl jako domeček z karet.
Proč jsi odešel ? Ani nevíš jak to bolí. Mám pocit jako by mě probodávalo několik katan najednou.
Stojím tam ještě dlouho, minuty, hodiny. Nevím.
Nechci tě opustit tak jako sto udělal ty. Chtěla bych zůstat na věky s tebou. Znova si vybavím tvou tvář a zalapám po dechu.
 
Po dlouhého zírání do prázna se přece jen dají moje ztuhlé nohy do pohybu.
Začíná pršet a lidé kolem si vytahují deštníky nebo se běží někam schovat my je to ale jedno. Kapky deště mě příjemně chladí na tváři. Vůbec nevnímám své okolí, že i kdybych tet' narazila na mrtvolu tak jí překročím a pokračuji dál v cestě.
Vůbec si neuvědomuji kam jdu, když se najednou prudce zastavím. Sáhnu si do kapsy mé černé bundy a vytáhnu malí kapesní nožík.
Tet' už nad ničím nepřemýšlím, jen si kleknu na studenou zem a přiložím si čepel nože na zápěstí. Po chvíli my z rány začne vytékat rudá tekutina která pode mnou začíná tvořit zvětšující se louži krve. Teprve až tet' se rozpláču. Pomalu ze mě vyprchává život. Říká se že před smrtí ti před očima přeběhne celí život.
Já jsem ale viděla jen tvou tvář. To ty jsi byl můj celí život.
Poslední nádech a pak zvláštní uvolnění pocit. Ze zad mi vyrazí dva páry býlích perutí a já zaslechnu hlas který my připadá jako ta nejkrásnější hudba. Roztáhnu bílá křídla a vzlétnu. Překonám dálku mezi vesmírem a galaxií. Mířím přímo za tebou. Tet' už budeme navždy spolu.
 

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky literatura

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.